Míry a váhy používané na přelomu 13. a 14. století

Část I.: Staré délkové míry

Většina délkových měr byla původně odvozena od rozměrů lidského těla. Některé míry dokonce nesly název části lidského těla, které odpovídaly. Protože definice podle lidského těla byla značně proměnlivá, rozhodli se někteří panovníci používání měr sjednotit. První zásadní krok učinil Přemysl Otakar II., který vyhlásil královské míry a nechal je zapsat do Desek zemských (1268, bohužel krom jediného svazku se nedochovaly kvůli požáru na Pražském hradě r. 1541). Drobné úpravy zavedl Jan Lucemburský, Karel IV. pak celý systém znovu přepracoval. Míry se upravovaly v historii ještě mnohokrát. Pro naše účely se však zaměříme na míry, které platily ještě před úpravou Karla IV, tedy v zásadě na systém Přemysla Otakara II. Měřilo se obyčejně laťovými měřidly, dělenými na níže uvedené míry, výjimečně se používal provaz.

Zrno (ječné)	bylo měrou, ze které vycházel celý systém. Jednalo se opravdu o průměrnou délku zrna ječmene, tedy okolo 0,492 cm. Čtyři zrna pak tvořila 1 prst.
Prst	značil šířku prstu, tj. 1,97 cm. Čtyři prsty tvořily dlaň.
Dlaň	neboli šířka dlaně, 7,88 cm.
Palec, coul	Palec, později nazývaný coul udával šířku palce, jakožto nejšiřšího prstu, tehdy 2,46 cm (dnes 2,54 cm). Palec byl stejně široký jako délka 5 ječných zrn.
Pěst	odpovídala 4 palcům (nebo 20 zrnům), 9,856 cm.
Čtvrt	značila čtvrtinu lokte (pražského), 14,94 cm, nebo 6 palců.
Píď	udává vzdálenost mezi špičkou malíčku a špičkou palce při roztažených prstech, tj. 8 palců, nebo 10 prstů, nebo 19,71 cm.
Stopa, střevíc	byla odvozena od délky chodidla, tedy 4 dlaně, nebo 29,64 cm.
Loket (český)	byl asi nejpoužívanější jednotkou, jakožto délka paže od lokte po konečky (natažených) prstů. Lokty byly různých délek: moravský 78,72 cm, slezský 57,85 cm, pražský 59,81 cm, vídeňský 77,76 m. Prakticky každá země měla svůj vlastní. Proto Přemysl Otakar II. v rámci zemí Koruny české stanovil, že délka českého lokte bude odpovídat 120 zrnům (3 pídím / 24 palcům / 30prstům), tzn. délce 59,14 cm.
Krok, kročej	udával délku kroku dospělého člověka. Krok byl asi 1½ lokte, nebo také 36 palců (88,71 cm).
Sáh	značí rozpětí rukou s nataženými prsty. Český sáh měřil 1,778 m (nebo 3 lokte (české)).
Látro, lachtr	také zvané jako hornický sáh (německy lachter), byla hornická míra hlavně pro měření hloubky. Udávala vzdálenost od paty po špičky prstů člověka se vzpaženýma rukama (nad hlavou), v Čechách 4 lokte (české), nebo také 2,366 m.
Prut	byl opravdu prut nebo bidlo o délce 8 loktů (4,732 m), které užíval sedlák k přeměřování luk.
Provazec, řetězec	měl délku 42 loktů. Své jméno dostal po měřicí pomůcce, kterou královští úředníci používali k měření. Nejdříve to byl provaz, později se měřidlo začalo vyrábět z materiálu, který odolával povětrnostním podmínkám a teplem se příliš neroztahoval: namísto provazu se používaly mosazné řetězce.
Hon	Jako hon se udávala vzdálenost, kterou by měl zdravý člověk uběhnout, aniž by musel odpočívat. Ze zemědělství se definoval jako 60 obrátek kolečka plužného (o průměru 66 cm). Hon měřil 124,19 m (5 provazců / 210 loktů).
Míle (česká)	z latinského mille (tisíc), původně znamenala 1000 kroků. Délka kroku i míle se průběžně měnily. Přemysl Otakar II. ustanovil délku české míle na 60 honů (7451,4 m)
Kolečko plužné	Jednalo se o vzdálenost, za jakou se o celou jednu obrátku otočí kolečko od pluhu o průměru 66 cm, tedy as 2,07 m. 60 obrátek kolečka bylo v 1 honu, 60 honů pak v 1 míli.